Název „fyzioterapie“ vznikl z řeckých slov physis (příroda) a therapeia (léčení). Znamená to léčbu využívající přirozených přírodních podnětů k zachování či obnově zdraví. Princip fyzioterapie se založen na složce diagnostické, zabývající se zhodnocováním funkčních změn pohybového systému a terapeutické, zahrnující snahu o cílenou nápravu daných změn. Základním cílem fyzioterapie je léčba funkčních poruch pohybového aparátu, mezi něž řadíme např. blokády kloubů, svalové spasmy a další, s využitím anatomických a fyziologických poznatků pohybového aparátu. Hlavním diagnostickým a zároveň terapeutickým "nástrojem" jsou ruce fyzioterapeuta, které mu dávají mnoho okem nespatřitelných, a přesto nepostradatelných informací dokreslujících celkový obraz klientova problému. Hmatem zjišťujeme nejen tuhost a napětí svalstva, ale zároveň i teplotu a vlhkost kůže poukazující na reflexní změny daných míšních segmentů atd.




